Ááá kdo to přišel? - 1. část

Již devátým rokem posilovnu považuji za svůj druhý domov. Za tu dobu jsem se setkala se zajímavou škálou lidí, že bych mohla vyprávět...a tak budu.

Před pár dny mi na mysl vyvstal nápad na článek s příběhy typů lidí, které navštěvují prostory posiloven a fitness center. Fitko považuji za svůj druhý domov již téměř deset let, že mám skutečně o čem povídat. Za tu dobu jsem se setkala s tak velkou spoustou charakterů lidí, že bych o tom mohla napsat knihu, která by si své čtenáře jistě našla. Já však spisovatelkou nejsem, a tak se pokusím alespoň o článek, popř. sérii článků.

Radím vám, uvařte si čaj nebo kávu, pohodlně se uvelebte v křesle a nechte se bavit. Přehlídka charakterů právě začíná...

Jako první na řadu přichází pan Pozér. Je to týpek, který šplhá k třicátému roku svého života. Při vstupu do posilovny byste jej mohli i přehlédnout, což on nechce. A tak na sebe upozorní hned na recepci koketováním s recepční. Tím jeho krasojízda na půdě posilovny začíná. Kdo ví, co dělá v šatnách, ale dokážu si představit, že na sebe několikrát mrkne do zrcadla, než z nich vyleze. Při vstupu do činkárny si jej všimnete tím, jak se nese. To opravdu nejde přehlédnout...hruď vypnutá jak holub, hlava vzpřímená, že budí trochu dojem nosu do výšky, ramena stažená dozadu a paže zlehka od těla jako nabušený kulturista. Nelze jej přehlédnout právě pro ten nepřirozený postoj. Výrazem ve tváři se vám snaží říci "pozor, teď jdu já". Cvičí si podle sebe, ale upozorní na sebe občasným hekáním a oslovením lidí. Jeho cílem je upozornit na sebe, i kdyby v posilovně byl jen personál. Je-li přítomná některá holčina nebo žena, dá se s ní do řeči...vysekne jí kompliment nebo se jí na něco zeptá, aby navázal diskuzi. Zahlédnete-li pána Pozéra několikrát, neunikne vám, že koketuje a předstírá velký zájem v diskuzi téměř s kteroukoliv ženou bez ohledu na věk. Podle toho, koho se snaží na sebe upozornit, si najde záminku na setkání mimo posilovnu. Pozve je do kavárny nebo restaurace, které se neuskuteční, protože se z něj vyvlékne. Smyslem jeho komediálního představení je upoutání pozornosti, a nebo nahození sítě s tisíci háčky a čekání, které rybky se chytí. Pan Pozér působí jako bezcharakterní figurka, která tápe sám v sobě a hledá uznání ve svém okolí. Je mi ho líto.

Aaaa, přišel pan Sluníčko. Týpek, kterému může být něco mezi třicátým a čtyřicátým rokem, což odhaduji čistě podle vyspělosti osobnosti, kterou mám možnost odhadnout po pár minutách našeho rozhovoru. A nebo je zkrátka vyspělý a rozumný. Vysekla jsem mu pochvalu, že se pokaždé hezky usmívá, na což mi řekl, že je třeba se každý den těšit z pěkného dne a střeše nad hlavou. Dodatečně zmínil, že i když mu do úsměvu není každý den, je třeba si z něj vzít to nejlepší, co člověku dává a přináší. Pan Sluníčko má samozřejmě jméno, které znám, ale mluvím-li o něm v prostředí posilovny, je to pan Sluníčko. Nejen svým úsměvem, ale i svou energií dotyčný zaujme a naladí tak, že s ním zkrátka musíte prohodit alespoň pár slov. Bylo by skvělé takových lidí potkávat více...hned by svět hrál veselejšími barvami i v ponurých a sychravých podzimních dnech, které nám před pár týdny začaly. Zajímá vás, jak se pan Sluníčko chová v posilovně? V plném soustředění se věnuje svému cvičení, nemá sluchátka v uších, a tak plně vnímá své okolí. Je otevřený krátkému rozhovoru a přitom vás nezdrží od tréninku. Jednou ke mně došel a pokorně se mi přiznal, že se nechal mnou inspirovat a převzal ode mě cvik, který doposud neznal...prý, zda mi to nevadí. :-D

Dalším pánem na holení (nebo spíš na zpocení) je pan King. Ten nemá od pana Pozéra daleko, i když má své specifické rysy chování, jimiž se od něj přecejen liší. Tento individuál jede na vlně, že mu leží posilovna u nohou. On přeci moc dobře ví, jak se správně cvičí - tlačí a tahá tak obrovské váhy, že si dopomáhá naprosto všemi svalovými skupinami. Na první pohled to vypadá, že na multifunkčním stroji cvičí rozpažky na posílení prsních svalů, ale on vás vyvede z omylu. On tím cvikem dokáže posilovat téměř celé tělo, obzvláště pak trapézy. Říkáte, že to není možné? Ale je...sledujte při práci pána Kinga. Prohloubíte si tak své znalosti prakticky a mnohému se přiučíte. Myslí mi proletí otazník, zda mu v následujících dnech trapézy nenadávají. :-D Co asi říká celé jeho tělo, když mu dává takové tréninkové kapky asi pětkrát týdně? Netuším, protože narozdíl od pána Sluníčka, s pánem Kingem nemám sebemenší touhu si popovídat, i přestože by mě ta odpověď zajímala. Ne, nezeptala bych se...poslal by mě nejspíš do krajin, kde bych se opravdu nechtěla octnout. Na jeho pozdrav mu odpovím, ale následně uhnu očima, aby jej náhodou nenapadlo navazovat nějakou konverzaci. Myslím, že ji s radostí oželím. 

Napadá mě, zda tu pan King nemá náhodou kamaráda - pana Hekala. O jeho přítomnosti v posilovně se dozvíte ještě před tím, než dojdete k recepci. Ne, neupozorňuje na sebe nijak cíleně. Prostě dře, že by ze sebe sedral kůži... A kdyby mohl posilovat i dechem, nejspíš by to dělal, protože jeho hlasité vyfukování má grády. Nevědět, že se cvičenci v posilovně chtě nechtě občas podaří při zvedání váhy vydechnout hlasitě, tak byste se mohli obávat, že jste zabloudili do produkce mládeži nepřístupných filmů. I přestože pan Hekal pravidelně dýchá, rudne vám před očima, až máte chvílemi obavy, že mu pukne hlava. Netřeba se obávat, že by mu praskla cévka. Jeho tělo je už na takový trénink zvyklý, když jej provozuje minimálně každý druhý den. Svým přístupem ke cvičení se velmi podobá panu Kingovi a potřebou vzbuzovat pozornost panu Pozérovi. Hekal je však narozdíl od pana Pózera každého kamarád... alespoň domněle. Tyká všem bez rozdílu. Za to pan Pózer velmi bravůrně předstírá velký respekt, dokud si s vámi oficiálně nepotyká. Pak už se nechová úplně korektně, ba dokonce hned prohlédnete, že se jedná o jedince několika tváří a žádná z nich není autentická. Pan Hekal nemá hry zapotřebí, a tak hned víte, s kým máte tu čest...a proto nemáte ani moc zájem se s ním více poznat. 

Vzhledem k velkému počtu zúčastněných typů mužů si dejte od čtení malou přestávku...pokračovat budeme příští týden ve druhé části stejnojmenného článku...