Kdo je Bohyně?

Tento článek věnuji hlavně ženám, se kterými se chci podělit o vlastní uvědomění, které může mnohým otevřít oči.

Jakou ženu si představíte, když se řekne Bohyně? Možná se vám okamžitě vybaví představa postavy z dob starověkého Řecka a Říma. Stejně jako slovo Bůh, tak i Bohyně byly od svého počátku spojovány s náboženstvím a spiritualitou. V dnešním moderním světě se s termínem Bůh a Bohyně setkáváme také v oblasti osobního rozvoje. Hlavní myšlenkou je, že každý z nás je Bohem nebo Bohyní proto, že si svým nastavením mysli, přesvědčeními, vědomým a nevědomým uvažováním vytváříme vlastní realitu. V konečném důsledku tak žijeme život, který jsme si vytvořili. Jelikož jsem žena a zajímám se především o rozvoj ženského potenciálu, chci se vyjádřit k Bohyni v mém pojetí.

Když se řekne Bohyně, automaticky mi přijde na mysl obraz tmavovlasé Evropanky s olivovou pletí. Je to žena vyšší postavy, přirozeně štíhlá. Svým majestátním postojem vyzařuje sebevědomí a spokojenost ve vlastním těle, které je elegantně oblečené, střídmě zdobené. Její pohled je spíše vážný, ale vidíme v něm i velkou vlídnost. Je velmi pohledná, svůdná a přitažlivá, hlavně díky energii, kterou vyzařuje. Sálá zní vnitřní síla a vědomí o sebehodnotě. Je chytrá a všeobecně vzdělaná. Okouzluje sofistikovaností, která se v ní snoubí s tajuplností, až magičností. Má pochopení pro druhé, je laskavá a mírumilovná, i přestože na první pohled působí spíš rezervovaně. 

I přestože jsem vyjmenovala hlavně silné a pozitivní atributy ženy coby Bohyně, netvrdím, že je perfektní. Jelikož se jedná o lidskou bytost, má i stinné stránky, kterých si je vědoma a umí s nimi pracovat. Vnímá je jako součásti své osobnosti, které svým smýšlením a způsobem chování dokáže upozadit. Netají je, ale vyzdvihuje své silné stránky natolik, že ty slabé nemají moc prostoru, aby se projevily.

I Bohyně stárne. S přibývajícím věkem se stává moudřejší a vnímavější k sobě i okolí. Její mysl a tělo jsou v takovém souladu, že si plně uvědomuje veškeré možnosti. Naslouchá svým potřebám, ovšem nenechá se jimi omezovat. Stárne s bravurou a noblesou, a tak nemá potřebu vylepšovat se chirurgickými zákroky. Pečuje o fyzické i psychické zdraví natolik, že stárnutí je v jejím pojetí spíše zráním. 

Tento obraz ženy-Bohyně však není jen v mé mysli. Jsou jimi skutečné ženy, které za Bohyně považuji. Jsou svým způsobem propojené, i když naprosto odlišné.

Nechci zacházet do oblasti vnímání božství, které spousta lidí vnímá s ohledem na svůj vztah k náboženství a spiritualitě rozdílně. Chci však zmínit fakt, se kterým jistě budou souhlasit téměř všichni, kteří si jsou vědomi nejen materiálního světa, v němž žijeme. Jakožto jednotlivci lidské rasy vytváříme kolektivní energii a jsme její součástí. A tak i coby jednotlivci přispíváme svým smýšlením a podvědomými vzorci chování do fungování celospolečenského systému. Ač chceme, či nechceme, věříme, či nevěříme, našim smýšlením a chováním se navzájem velmi ovlivňujeme a učíme se o sobě prostřednictvím druhých. V nedávné době jsem zažila něco, co mi potvrdilo, že to tak skutečně funguje.

Jednou z Bohyní, kterou znám poměrně hodně, je v mých očích jedna moje velmi blízká kamarádka. Kdo ji zná, ví, že je velmi atraktivní nejen na pohled, ale svou osobností a energií. Má spoustu talentů, schopností a silných stránek, které si ve velké míře uvědomuje. Stejně tak v ní dřímá potenciál, na který si postupem času sama přichází. Jak ji však znám, vím, že v některých oblastech svého života má podlomené sebevědomí, v některých situacích o sobě pochybuje a nevěří si... Znám některé její temné stránky a mám povědomí i o charakteristických vlastnostech její osobnosti, které nedává na odiv. Je to zkrátka žena z masa a kostí, která žije tak, jak nejlépe dokáže. Stejně jako my ostatní.

I přestože jsme rozdílné a žijeme odlišné životy, něco máme společné. Vnímám, že jsme součástí jednoho celku – ženského božství. 

V její společnosti jsem  zažila něco, co nejlépe vystihují slova „skrze tebe vidím sebe“. Stěží na to zapomenu. Upřímně si ten zážitek chci pamatovat po zbytek života. Jak ji považuju už řadu let za výjimečnou ženu, najednou jako bych ji viděla jinýma očima... Přesně takovou, jak si definuji Bohyni. Po našem posledním setkání, když nastoupila do tramvaje a my se ještě jednou před zavřením dveří rozloučily, mi přes srdce přišla zpráva „a přesně taková jsi i Ty“. V tu chvíli jsem jí o tom chtěla povědět.

Pravdou je, že obzvlášť od loňského roku přicházím ke spoustě nových uvědomění a odkrývání zranění a temných schránek, o kterých jsem neměla ani ponětí, že ve mně jsou. Skrze tato uvědomění a prací sama na sobě si léčím vnitřní zranění, která se týkají právě vnímání sebe samé, ženství, božské tvořivosti a v neposlední řadě sexuality. I tento zážitek přišel ve správnou chvíli a v tak velké intenzitě, díky níž jsem se zase posunula o kus dál. Prostřednictvím této ženy jsem uviděla sebe…

Bylo to, jako dívat se na sebe do zrcadla. Jednalo se o velmi prožitkovou záležitost. Pohled do zrcadla nebyl pohledem očima, ale srdcem a duší, který vidí v člověku božskost. Najednou jsem viděla sebe přesně takovou, jakou mě vidí ostatní – jako Bohyni. Může vám to znít pompézně nebo nadřazeně, avšak mně ne. Proč mluvit a smýšlet o sobě v malosti, chovat se a jednat skromně, vyzdvihovat své slabiny, stavět se do pozice hodné holky a upozaďovat se? 

Přeji si, aby každá žena poznala sebe samu a objevila v sobě Bohyni a tvůrkyni, kterou ve skrytu duše pod tím vším balastem je. Celospolečensky procházíme velkou transformací. Ne nadarmo se setkáváme čím dál častěji s učeními a praktikami, zabývajícími se prací s vlastní myslí a poznáváním sebe samého. I když si osobním rozvojem každý procházíme vlastním tempem, kolektivně jdeme dopředu. Čím víc budeme na sobě pracovat a otevírat své obzory, tím víc začneme vidět svůj život a sebe z čisté, neboli nezaujaté perspektivy...z perspektivy božství.