Autorko, když byl váš otec tak přísný. To gymnázium vám navrhl on? A kdybyste měla horší známky a na gymnázium byste se nedostala, byl by na vás naštvaný? V té době se na gymnázium pořád dostali jen ti nejlepší, takže otec musel pérovat, abyste měla ty nejlepší známky. Nebo ne? :-)

Chtěla jsem jít na designerskou nebo uměleckou školu, ale to mi otec rozmlouval, že to není praktické a člověk se neuživí. Pro gymnázium jsem se rozhodla sama, protože jsem ve svých 15-16 letech nebyla schopna se rozhodnout, co tedy jiného...otec a dalších pár lidí mi poradili, že gymnázium si prodloužím studium a posunout si tak rozhodnutí o 4 roky, které nebudou ztracené. Můj otec chtěl, abych vystudovala a žila si tak finančně lepší život než on. Bohužel dosažené vzdělání v životě vuuuubec nezaručuje lepší a jednodušší život z pohledu finančního zajištění. Znám spoustu tzv. nevzdelanců, co nestudovalo, a nebo jen velmi málo, a mají se finančně daleko lépe.

Největší problém vidím v tom nastavení mysli "život ve strachu z nedostatku", v němž jsem vyrůstala a na který odkazují.

Gratuluju, Ivano. Já pořád říkám, že rodiče ovlivňují život člověka do takové hloubky, jakou většina z nich ani nedokáže nahlédnout.

Vaše cesta je oslavou naděje a dobrých konců.

Moc děkuji.

Úspěch je, když se člověk začne věnovat seberozvoji, díky kterému dojde ke spoustě uvědomění...jen tomu musí být otevřený, chtít svůj život zlepšit a vzít za něj plnou zodpovědnost.

Slovesa se neskloňují, tedy nemají pády.

Děkuji za upozornění...jasně, je to v první osobě

Cesta do svoji a jiných duse ma své rizika ale taky odměny.

To máte pravdu